Bájná vsuvka

Byly doby. Jó doby byly. Kdy bylo prohlížečů hromada, každý uměl něco jiného, všechny uměly málo a byl v tom hokej. Pak bylo dlouhé období, kdy zůstaly prakticky jen NN s MSIE po boku. Zbytek se škubal v křečích kdesi v nejzazších peleších za okrajem zájmu. NN si vytvořil vlastní HTML (v každé verzi jiné), Microsoft jakbysmet. Po pár letech se každý autor naučil používat takové konstrukce, které fungovaly jakž takž v obou majoritních browserech. Anebo vše dělal dvojmo (div+layer, marquee+javascript atd.)...

Pak NN umřel a MSIE se rozvalil jak tučné prase po trhu. Zůstala jen jedna verze pseudo-HTML, sice nikde nedokumentovaná, ale kolující navzájem mezi webdesignery v konferencích a popisovaná slovy staršinů při večerních ohních. MSIE byl prohlášen svatým, Jeho jméno bylo Devadesátprocent a Document.All byl jeho prorok.

A pak se odkudsi z díry pomalu vysoukala Mozilla, v hubě zbytky kůže starého Netscape, z níž se vyklubala. V prackách tmavomodrý prapor W3C, za zadkem káru s nákladem DOM. A smečku malých mozilátek v patách. Z dalších děr začali vykukovat malí konkveroři a operky a lízali rány kolem se povalujícím polomrtvým lynxům. Mezitím se všechny potvory rozhlédly po kraji a slezli se na nejvyšším kopci a spatřili širé obzory.

Viděli svůj malý ostrov, skoro celý pokrytý štětinatými špeky vepře MSIE. Všude kolem se však z hladin pomalu nořily stovky dalších ostrovů a z nich na ně mávaly kapesní počítače, mobily a přístrojové desky aut. Nedaleko se rýsoval rozlehlý kontinent Informačních Systémů a v dáli se pohupovalo cosi, co matně připomínalo ledničku. Různými směry se vydali k okolním krajům a brzy vytvořili čilý ruch mezi ostrovy, na lodích s vlajkou W3 a motorem typu DOM. Brzy se mezi nimi začalo hemžit spousta malých vepříků, ale všichni jsou teď natřeni na tmavomodro a roztomile kníkají: Wcag!, wcag!